Český skladatel a dirigent František Škroup (1801-1862) patřil mezi nejvýznamnější pražské hudebníky druhé čtvrtiny 19. století. Po třicet let byl dirigentem přední operní scény v Čechách, v pražském Stavovském divadle, a řídil nejdůležitější pražské koncerty. Poslední dva roky života strávil v Rotterdamu, kde stál u zrodu nově zakládané německé opery. Dnes však je Škroup osobností téměř zapomenutou. » více
Od konce 18. století do 80. let 19. století probíhá v Čechách, které byly součástí mnohonárodnostní habsburské monarchie, proces formování novodobého českého národa. Vzhledem k důslednému prosazování němčiny jako jednotného úředního jazyka byl v první fázi národního obrození kladen důraz na záchranu a rozvoj národního jazyka jako na hlavní znak národní pospolitosti. Cílem bylo obnovit a vytvořit spisovný český jazyk a prosadit ho jako závaznou normu pro krásnou literaturu, vědu a veřejný život. Ve 40. letech 19. století se objevují pokusy o získání politické a kulturní svébytnosti v rámci monarchie. Tyto snahy vyvrcholily v revolučním roce 1848, avšak byly poraženy. Samostatnosti politické, a tím i národnostní, bylo dosaženo po dlouhém a namáhavém úsilí až v roce 1918, kdy byla založena samostatná Československá republika. » více
František Škroup se narodil 3.6.1801 v Osicích ve východních Čechách. Základy důkladného hudebního vzdělání mu poskytl jeho otec, skladatel a učitel Dominik Škroup (1766-1830). Pravděpodobně v roce 1812 odešel František Škroup na studia do Prahy. Za podpory osického děkana Ignáce Kuchinky byl přijat jako vokalista v pražském chrámu Panny Marie před Týnem, kde byl plně zaopatřen. Z neznámých důvodů přestoupil asi v roce 1813 na kůr loretánský. V obou chrámech řídili hudbu vynikající a všestranní hudebníci (v Týně František Xaver Partsch a v Loretě František Strobach mladší), kteří měli bezesporu vliv na rozvoj Škroupových hudebních schopností. Jinak máme o tomto období Škroupova života velmi málo konkrétních zpráv. » více
Letní prázdniny 1861 strávil Škroup v Praze a již v této době se cítil nemocen. Koncem srpna se vrátil do Rotterdamu a začal přípravu na novou sezónu. Všechny opery musel částečně nově nastudovat, protože operní soubor a orchestr byl částečně obměněn (ve čtyřicetičlenném orchestru bylo devět Čechů!). V listopadu tohoto roku navštívil Františka Škroupa v Rotterdamu v rámci svého turné Bedřich Smetana, který se o tomto setkání zmiňuje ve své korespondenci manželce Bertině a v deníku. Byl zaskočen Škroupovým špatným zdravotním stavem, i přes fyzické potíže, o kterých se Škroup často zmiňuje ve svých dopisech manželce Karolíně, celou zimu usilovně pracoval a těšil se, že v březnu roku 1862 za ním Karolina přijede i se čtyřmi nezaopatřenými dětmi. K tomuto toužebně očekávanému setkání již nedošlo. Dne 7. února 1862 Škroup po zhoršení potíží náhle zemřel. » více
Škroupův skladatelský odkaz [2] čítá přes 130 skladeb a zahrnuje téměř všechny žánry od drobných klavírních kompozic, písní, sborů, komorních a orchestrálních skladeb až po velké opery. Nejčetněji jsou zastoupeny písně a sbory jak na české, tak na německé texty a díla jevištní. Jedná se o hudbu k dramatům a o opery na české a německé texty, které však kvůli libretu a kompozičnímu zpracování nebyly příliš úspěšné. Velký význam pro dějiny české opery má však Škroupova zpěvohra Dráteník z roku 1826, která byla první zpěvohrou na původní české libreto. » více
Pokud se Františku Škroupovi po jeho smrti dostávalo úcty a uznání, pak to bylo především právě v souvislosti s jeho autorstvím písně Kde domov můj. K padesátému výročí vzniku písně Kde domov můj v roce 1884 vyšla první shrnující studie o této písni od Františka Bačkovského. O rok později první rozsáhlejší biografie, jejímž autorem je významný český historik a estetik Otakar Hostinský. Největší význam vidí především v jeho buditelské, organizační a dirigentské činnosti, nikoli v jeho skladatelském odkazu. » více
Zcela zvláštní osudy má Škroupův hrob v Rotterdamu. Již v 80. letech 19. století (20 let po Škroupově smrti) považovala česká veřejnost místo Škroupova hrobu za neznámé. Teprve v roce 1921 byl hrob úředně zjištěn, a to z iniciativy pracovníků pražského Národního musea Čeňka Zíbrta a Theodora Satuníka za pomoci Eduarda Hammela, předsedy nizozemské společnosti Československo-Holandsko, a rotterdamského archiváře Eduarda Wiersuma. Ačkoli byly ihned podniknuty kroky ke zřízení důstojného náhrobku, nebylo možné tuto myšlenku realizovat, protože hřbitovní správa trvala na zachovaní dosavadního rázu hřbitova bez náhrobků. » více
Nejstarší zmínky o rodu Škroupů nalézáme v záznamech matrik a sirotčích knih rosického panství knížat Kinských již od poloviny 17. století. Celý rod patřil k nižší společenské vrstvě. Většina jeho členů byla zemědělci, robotními nevolníky, poddanými na rosickém panství a později také řemeslníky a továrními dělníky. V polovině 18. století se v rodině začínají objevovat učitelé. » více
Skladby jsou řazeny podle druhů. V rámci jednotlivých skupin je řazení chronologické podle datace a opusového čísla. Skladby, u kterých je datace neznámá a nemají opusové číslo, jsou řazeny v jednotlivých skupinách na konci. (Použité zkratky: s.a. - sine anno - bez data, op. číslo - opusové číslo) » více
Výběr literatury o Františku Škroupovi. » více
Publikační systém obcí | vyrobil © INET-SERVIS.CZ | 2006